Karel Řehka

Jmenuji se Karel Řehka a většinu svého dospělého života jsem sloužil České republice v uniformě.

Nebyla to kariéra, kterou si člověk naplánuje od prvního do posledního dne. Byla to cesta. Prošel jsem tvrdým výcvikem doma i v zahraničí, absolvoval americký U.S. Army Ranger Course, sloužil u speciálních sil, velel vojákům v zahraničních operacích a nakonec jsem jako náčelník Generálního štábu nesl odpovědnost za českou armádu.

Byl jsem na místech, kde člověk rychle pochopí, že odvaha neznamená nemít strach. Znamená udělat to, co je správné, i když strach máte. Poznal jsem protivníka, únavu, pochybnosti, chyby i okamžiky, kdy rozhodnutí jednoho člověka ovlivní životy mnoha dalších. A ze všech těch misí jsem si přivezl jednu jistotu: služba nekončí ve chvíli, kdy člověk sundá uniformu. Funkci můžete odevzdat. Odpovědnost za zemi, ve které žijete, ale ne.

Po více než třiceti letech uniformu odkládám. Mohl bych říct, že mám odslouženo, jenže já to tak necítím.

Česká republika dnes nepotřebuje další válku mezi politiky, další křik a další lidi, kteří vám budou vysvětlovat, proč něco nejde. Potřebuje lidi ochotné převzít odpovědnost, říct nepříjemnou pravdu a stát si za ní i tehdy, když za ni nepřijdou potlesk ani lajky. V armádě jsem se naučil, že když vám někdo svěří své bezpečí, nemůžete se schovat za tiskového mluvčího, stranickou centrálu ani průzkum veřejného mínění. Když uděláte chybu, je vaše. Když přijmete úkol, musíte ho dokončit. A když jsou lidé, za které nesete odpovědnost, v problémech, nestojíte za nimi. Stojíte před nimi. Přesně tak chápu i svou další službu. Tentokrát nebudu mít na sobě maskáče a nebudu velet vojákům. Chci zkušenost ze služby, krizí, bezpečnosti i vedení lidí přenést tam, kde se rozhoduje o pravidlech a budoucnosti naší země.

Do Senátu.

A proč Plzeň? Protože Plzeň je město na západě nejen na mapě, ale i duchem. Je to město, které velmi dobře ví, co znamená svoboda a že svoboda nikdy nebyla zadarmo. Příběh Plzně je příběhem lidí, kteří se dokázali zvednout, pracovat, vyrábět, bránit svou zemi a dívat se dopředu. Američtí vojáci, kteří sem v květnu 1945 přijeli, nebyli pro Plzeň jen armádou přijíždějící ze západu. Přivezli s sebou něco, co je podle mě stejně důležité dnes jako tehdy – přesvědčení, že svobodný člověk má právo rozhodovat o svém životě a zároveň povinnost svou svobodu chránit. Právě proto mi Plzeň dává smysl jako místo mé další mise. I proto jsem hrdý na to, že jsem se rozhodl na Plzeňsku žít svůj život. Za svůj život jsem sloužil na mnoha místech a v různých zemích. Některé mise měly jasně určeného protivníka, jiné přinesly překážky, které předem nikdo neviděl. Tahle bude jiná. Nebude se bojovat se zbraní v ruce. Bude se bojovat za to, aby Česká republika zůstala bezpečnou, sebevědomou a svobodnou zemí. A já do ní vstupuji se stejným přesvědčením, se kterým jsem kdysi poprvé oblékl uniformu: když můžete své zemi ještě něco dát, nemáte stát stranou.

K téhle misi přistupuji s pokorou. Skutečný lídr ví, že vedení je především službou druhým, nikoli privilegiem. Královská vojenská akademie Sandhurst ve Velké Británii, kde jsem absolvoval svůj důstojnický výcvik, má ve svém znaku motto “Serve to Lead”. Skutečné vedení totiž stojí na službě, důvěře, odpovědnosti a osobním příkladu – hodnotách, které jsou stejně důležité ve vojenském velení jako ve veřejné službě. Takto vidím svou misi v Senátu za Plzeň.